Život  ve  S Q U A T U

Bydlí v opuštěných a chátrajících domech, ale nejsou to bezdomovci ani feťáci…

Jsou to lidé, kteří volné prostory využívají k dočasnému přežívání nejčastěji proto, že jim komunita squatterů vyhovuje.

Slovo squaw nebo squatter ( z ang. Squat – sedět na bobku, krčit se )pocházejí z americké angličtiny a původně označovala osadníky usazující se na území nikoho. V posledních desetiletích se tímto slovem označují skupinky většinou mladých lidí, obsazujících opuštěné domy nebo byty. Squaw je nelegálně obsazené obydlí, které bylo dlouhodobě opuštěné a nevyužívané. Squatteři se ho snaží zabezpečit proti chátrání a na rozdíl od bezdomovců vyjednávají s majitelem nemovitosti o tom, co bude dál. Squatteři jim často nabízejí vybudování soběstačného kulturního centra, v němž by chtěli pořádat akce, jako jsou koncerty, divadelní vystoupení a výstavy.

Squatting jako hnutí je squattery vníman velmi různorodě. Někteří ho považují za životní filozofii, jiní za přechodné řešení své bytové situace. Spojuje je kritika společenského systému, který pokládají za neetický, nemorální, založený na zisku a vykořistování.

Squatting se řídí heslem Obsaď a žij.

Squatting především poukazuje na špatnou bytovou politiku státu, kdy je bydlení hlavně pro mladé lidi těžko dostupné. Nelegální obsazení domu a jeho dlouhodobé užívání je trestný čin, za který může být člověk odouzen až na dva roky vězení. Squatterům nejvíce vadí spekulace s nemovitostmi, zvláště když majitel nechá objekt schválně prázdný, nevyužívá ho, umožní jeho chátrání a pouze vyčkává, až vzroste hodnota pozemku, aby ho výhodně prodal.

Ve squatech jsou přísně zakázané tvrdé drogy. Kdo tuto zásadu poruší, je nekompromisně vyloučen.

K médiím mají squatteři vztah velice kladný, ale pouze k alternativním nezávislým a hlavně k těm, na kterých se sami podílejí.

Pro squattery je typické cestování a dlouhodobější pobyty ve squatech v zahraničí.

Za squaw se nepovažuje krátkodobě obsazený dům, jehož obyvatelé hledají pouze útočiště a pasivně vyčkávají příjezdu policie, která jejich pobyt v domě rychle ukončí. Jde o narkomany a klasické bezdomovce.

Typický squatter je mladý nekomformní člověk hlásící se  k autonomní a anarchistické scéně. Oblíbená je výstřední vizáž, dredy, číro. Ale spousta squatterů vypadá naprosto civilně a od průměru se neliší ( určitě však nemají nagelované vlasy ). Dokonce ani věk není určující, některým squatterům je přes čtyřicet. Každý kolektiv squatu si určuje vlastní pravidla pro přijetí, ale obecně se dá říct, že v žádném případě nemá šanci nezletilec na útěku z domova, člověk hledaný policií,…Většinou se nechytá ani člověk úplně cizí – nutné je alespoň doporučení věrohodné osoby.

Trocha historie : centrem squattingu se v ČR stala Praha kde od roku 1990 vzniklo celkem sedm squatů. Prvním z nich byl dům Zlatá loď v Náprstkově ulici na Starém Městě. Existoval čtyři roky, než všech pětatřicet nelegálních nájemníků v květnu 1994 vystěhovala policie. Stejný osud postihl na jaře roku 1992 i squattery smíchovské kolonie Buďánka, kteří po necelém roce, kdy domky začali obsazovat, museli squat opustit. Někteří z tamních squatterů se ihned přestěhovali do holešovického domu v ulici podplukovníka Sochora, kde mezitím vznikl v pořadí třetí squaw v metropoli. Takzvanou Sochorku  obývali squatteři nelegálně až do roku 1997, kdy se jim podařilo uzavřít dohodu s Městskou částí Praha 7. Squatteři vypracovali projekt Centra svobodného vzdělávání a začali připravovat různé přednášky ze sociologie, politologie či ekologie. Radnice jim proto uvolnila spodní část domu v ulici Za papírnou, kde mohli v této činnosti pokračovat. Tam už museli platit nájemné, které bylo pouze symbolické – jedna koruna za metr čtvereční na rok. Tento squat  se tak stal  dosud jediným legálním v České republice. V září roku 1993 obsadila skupinka mladých lidí břevnovský statek Ladronka a předložila magistrátu projekt Autonomního sociálně – kulturního centra. Tento mediálně nejznámější squaw existoval sedm let – až do 10.10. 2000, kdy ho policie vyklidila. V roce 1997 vznikl squat také v Libni v Zenklově ulici : vyklizen byl v lednu roku 1998. Posledním známým squatem je v současné době trojská vila Milada, do které se squatteři nastěhovali v květnu roku 1998.

A co si myslíme my o squatteřství? Je to určitý druh životního stylu, životní filozofie člověka. Žijí životem na který si naše společnost ještě nestihla zvyknout. Je to něco nové, co se vymyká normám dnešní společnosti, a proto mnozí lidé odsuzují tenhle spůsob bydlení. My ho neodsuzujeme!